Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek

HISTORIE:

1960+

Black Sabbath vznikli roku 1968 v Birminghamu pod jménem Polka Tulk Blues Band (později zkráceno na Polka Tulk), krátce na to ho změnili na Earth, hrali styly blues rock a hard rock.

Black Sabbath měli jedinečný zvuk, který vyplýval z odlišných hudebních vzorů. Iommi byl značně ovlivněný Hankem Marvinem, který hrál na heavy-kytaru ve skupině The Shadows a také jazzovou kytaru, jeho idol byl Django Reinhardt. Ward také ukázal slabost pro jazz, hlavně pro bubeníky Buddyho Riche a Gene Krupu. Geezer Butler jmenuje baskytaristu/zpěváka Jacka Bruceho z britské bluesové skupiny Cream jako člověka, který měl největší vliv při jeho hudebním formování: „On byl první baskytarista, jakého sem kdy viděl, který ohýbal struny a hrál na baskytaru jako na úplně nezávislém hudebním nástroji." Skupina spojovala hudební styly blues, jazz, rock a hrála coververze skladeb takových rockových inerpretů jako Jimi Hendrix, Blue Cheer a už zmíněných Cream. Ozzy Osbourne říká, že byl hluboce ovlivněn skupinou The Beatles a jeho nejoblíbenějším albem všech dob je Revolver.

Earth se posunuli do temnějšího směřování, kdy byskytarista Geezer Butler, fanoušek spisovatele Dennise Wheatleyho a jeho románů s tematikou černé magie, napsal skladbu s okultním tématem s názvem Black Sabbath (skladba byla očividně inspirovaná filmem Black Sabbath režiséra Maria Bava z roku 1963). Ve svém filmě o spojení skupiny po rozpadu vyhlásili, že skladba vychází z Butlerova zážitku, kdy jednou v noci viděl černý přelud na konci své postele a na druhý den si všiml, že zmizela okultní kniha, kterou mu dal Ozzy. Jméno Earth je mátlo, tak se přejmenovali na Black Sabbath.

Skupina našla svůj konečný zvuk a styl náhodou. Když měli zkoušku ve studiu, které bylo naproti kinu promítající horory, Ozzy si vzpomíná jak Tony Iommi říkal ostaním členům: „Není to divné, že lidi platí, aby viděli film, který je vyděsí až k smrti?" Skupina začala záměrně psát temné a hrozivé texty ve snaze o hudební odpověď na hororové filmy.

[1970+

Složení jejich nového temného zvuku s chováním Ozzyho na pódiu vedlo k úspěchu, skupina zabodovala se svým prvním albem s eponymickým názvem Black Sabbath, které vydala roku 1970. Podepsali smlouvu s Warner Bros. pro trh v USA a Kanadě, Vertigo Records měl na starosti trh pro ostatní dostupné země. Jejich nasledující album Paranoid (také 1970) jim obstaralo ještě větší pozornost v USA a Británii. Skladba War Pigs byla napsaná jako protest proti válce ve Vietnamu a původně ji plánovali zařadit jako titulní singl. Skupina na poslední chvíli nahrála skladbu Paranoid, aby zvětšila délku alba. Paranoid se stal titulním singlem alba a také to byl jejich první singl, který výrazně zabodoval v rádiích.

Obsah skladeb (orginálů a coververzí) z obou alb dával jemně ironicky najevo zájem skupiny o okultismus a černou magii. To byl rozhodujíci krok v určení jejich „temných" a „hlubokých" heavy metalových textech skladeb. Black Sabbath byli jedna z prvních skupin, která vystupovala s takovým lyrickým obsahem skladeb, skoro se nevěnovali jiným tématům. Led Zeppelin, The Doors a další poukázali na magii nebo okultismus ve svých textech, ale velmi málo současných kapel by se mohlo vyrovnat textům Black Sabbathu (většinu napsal Geezer Butler) s jejich přímým odkazem na toto téma.

Další inovací byl vedlejší efekt nehody. Tony Iommi ztratil konečky dvou prstů na ruce, když pracoval s plechem v továrně. Okamžitě si vytvořil protézu z roztavené plastové lahve od čistícího prostředku. Poraněné prsty byly pochopitelně citlivé, tak Iommi přeladil na své kytaře Gibson standardní tón E na C#. Zmenšené napětí strun mu dovolovalo hrát s menší bolestí a zatěží na prsty. Geezer svoju baskytaru také vyladil tak, aby se přispůsobil Tonymu. Nižší poloha dala hudbě hlubší či smysluplnejší zvuk, hudba tak ladila spolu s texty.

Black Sabbath roku 1971 vydali své další album Master of Reality. Toto album obsahovalo množství významných akustických věcí (Solitude zahrnuje Tonyho flétnové sólo). Toto je často přehlíženo, zatímco se jedná o přechod ve stylu Black Sabbathu. Přidali mnoho měnivých hudebních prvků do vydíní své čtvrté album Black Sabbath, Vol. 4 z roku 1972. Zahrnuje baladu Changes (obsahovala jen zpěv, baskytaru, klavír a syntezátor) a hard rockové hymny jako Supernaut a Snowblind (zahrnuté smyčcové nástroje). Black Sabbath, Vol. 4 bylo „nejzralejším" albem skupiny až dosud.

Do roku 1973 byli Black Sabbath jednou z nejpopulárnějších heavy metalových skupin na světě a hlavní koncertní atrakcí. Na dalším albu Sabbath Bloody Sabbath spolupracovali s klávesistou kapely Yes Rickem Wakemanem. Album se skládá z některých nejznámějších skladeb Black Sabbath. Společně s titulní skladbou album také zahrnuje space rockovou skladbu nazvanou Spiral Architect a A National Acrobat inspirovanou prog rockem.

Do těchto dob byla skupina závislá na drogách, Ozzy a Bill Ward údajně každý den po dva roky brali LSD. Ozzy byl zapletený s drogami ve velké míře. Mnohé ze skladeb o drogách také hovoří, ať už otevřeně, nebo nepřímo.

Skupinu sužovaly hlavně problémy s managementem (kapelu řídíl Ozzyho budoucí tchán Don Arden). Spory s managementem a pozdější změna vydavatelství v Británii (Vertigo vyměnili za WWA), narušily vydání nového alba. I přes tyto těžkosti vyšlo album Sabotage roku 1975 a setkalo se s velkým úspěchem. Avšak drogové problémy, pokračující pokusy v hudebním stylu (gregoriánské a mnišské chorály zdůrazněné ve skladbě Supertzar), změny na hard rockové scéně a vnitřní problémy narušily stabilitu a tvorbu skupiny.

Album Technical Ecstasy (1976) se setkalo s komerčním neúspěchem. Hudba na albu se skládala z orchestrů, syntenzátorů a zpěvu Billyho Warda, který Ozzyho zastoupil po jeho náhlém odchodu uprostřed nahrávání. Po turné roku 1977 sa Ozzy přestal objevovat na zkouškách kapely a zbývající členové nahráli nějakou hudbu se zpěvákem a bývalým členem Fleetwood Mac Davem Walkerem. Ozzy se vrátil do skupiny před nahráním alba Never Say Die!, které vyšlo roku 1978, které bylo určitě albem, na kterém skupina nejvíc experimentovala a obsahovalo prvky mnoha žánrů. Stejně jako předešlé album se mizerně prodávalo.

1980+

Další album (poprvé s zpěvákem Ronniem Jamesem Diem) Heaven and Hell dokázalo skupině navrátit úspěch a dosáhlo nejvyššího umístění v žebříčku od alba Sabotage z roku 1975. Bylo to na turné, kde se Dio stal oblíbeným díky znamení „ďáblovy rohy" (vztyčený ukazovák a malíček), které se stalo symbolem heavy metalu. Na albu také pracoval klávesista Geoff Nicholls (Nicholls nebyl považovaný za oficiálního člena skupiny a často byl nucen hrát na živácích ze zákulisí kvůli údajným estetickým záměrům, ale podílel se na napsání mnohých skladeb a zůstal s Black Sabbath se všemi následujícími složeními). Během turné bubeník Bill Ward skupinu opustil kvůli osobním důvodům (oba jeho rodiče zemřeli během krátkého časového období, Ward zápasil s alkoholem a dalšími závislostmi). Ke skupině se přidal bubeník Vinny Appice, aby dokončil turné a poté se objevil na nasledujícím albu Mob Rules; titulní singl se objevil ve filmu Heavy Metal.

Neupravené vydání nahrávky Live at Last ze živáku (nahrané ještě s Ozzym během turné 1972 Volume 4 Tour) podnítilo skupinu kvalitně nahrát živák z turné Mob Rules a názvem Live Evil. Avšak během jeho dolaďování se odhalily vnitřní problémy skupiny, které měly za následek odchod Dia a Appica, kteří založili skupinu Dio. Bill Ward se vrátil k bicím a Ian Gillan z Deep Purple se stal novým zpěvákem. Gillan řekl: „Neplánoval jsem se připojit k Black Sabbath. Vyšel jsem ven s Geezerem a Tonym, ožrali jsme se a na druhý den jsem zjistil, že jsem souhlasil, abych se stal členem skupiny. A oni jsou takový milí chlapíci. Byla to ohromná zábava, platili se účty a přežil jsem s nimi krásný rok."

Tato sestava nahrála album Born Again, ale Bill Ward znova opustil skupinu před začátkem turné a nahradil ho Bev Bevan z kapely Electric Light Orchestra. I když se album překvapivě stalo jedním z jejich nejúspěšnějších (#4 v UK charts), věci se nevyvíjely tak jak měly, Ian Gillan se znovu přidal k Deep Purple. Bubeník Bill Ward se znova vrátil a najmutí nového zpěváka Davida Donata bylo oficiálně vyhlášeno roku 1984. Avšak po šesti měsících nacvičování byl vyhozen managementem, kdy Tony a Geezer se hádali ohledně finančních otázek.

V tomto momentě stále se měnící sestavy skupiny, narůstajíci úspěch Ozzyho v sólové dráze a smíšené hudební kritiky postavily skupinu do Ozzyho stínu. Zakladající člen Geezer Butler odešel a založil novou skupinu Geezer Butler Band, která ale nevydala žádné album. Původní sestava Black Sabbathu se sešla, aby zahrála na benefičním koncertě Live Aid v roce 1985. Po skončení show se Tony Iommi rozhodl nahrát sólové album a požádal o pomoc dlouholetého klávesistu Sabbathu Geoffa Nichollsa (nakonec se stal oficiálním členem skupiny) a zpěváka Glenna Hughesa, bývalého člena skupin Deep Purple a Trapeze. Tonny Iommi se zasnoubil se známou ženskou heavy metalovou hvězdou - Lita Ford a požádal o pomoc baskytaristu (Davea Spitze) a bubeníka Erica Singera (KISS a Alice Cooper) z jeho skupiny, aby dokončil formaci. Avšak management a tlak nahrávací společnosti způsobil, že album Seventh Star muselu vyjít jako Black Sabbath featuring Tony Iommi.

Okolo alba se vede polemika kvůli Jeffovi Fenholtovi, který na albu také vystupoval. Tvrdí, že byl zpěvákem Black Sabbathu okolo sedmi měsíců. Řekl, že kapelu opustil, protože mu prý nevěřili. Členové Sabbathu trvají na tom, že nikdy nebyl členem skupiny, nahrál jen nejaká dema pro Tonyho sólové album. Údajně napsal některé skladby, které se na albu Seventh Star objevily.

Na začátku turné na propagaci alba Seventh Star roku 1986 se Glenn Hughes porval a utrpěl vážnou krevní sraženinu v hrdle, kvůli které ztratil hlas. Neznámý mladý americký zpěvák Ray Gillen byl vybran jako záskok a dokončil turné. Morálka ve skupině byla velmi vysoká, když začali nahrávat album The Eternal Idol (bývalý člen Bev Bevan se vrátil jako bubeník a baskytarista Bob Daisley se také na albu podílel), ale nový Black Sabbath zasáhla série neštěstí jako zlé vedení a finanční dluh, který pocházel hlavně z nevhodně naplánovaného využití drahých nahrávacích studií. Výsledkem bylo, že Ray Gillen opustil skupinu během nahrávání. Krátce na to se dal dohromady s bývalým kytaristou Ozzyho Osbourna Jake E. Leem a spolu vytvořili úspešnou skupinu Badlands (poté se přidal Eric Singer).

Zpěvák Tony Martin (bývalý člen The Alliance) přinesl všechny znova přezpívané Gillenovy původní vokály na kazetách Eternal Idol a album nakonec vydali. Tony „The Cat" Martin se zdál být dokonalý zpěvák pro znovu oživené složení Black Sabbath. I když se trochu podobal Diovi, Martin měl evidentně svůj vlastný styl.

Po nahrání The Eternal Idol většina skupiny opuští Sabbath, Iommi, Martin a Nicholls najali baskytaristu Joa Burta a bývalého bubeníka skupiny Clash Terryho Chimesa pro krátké turné z roku 1987 Eternal Idol.

1990, 2000+

Avšak ve skupině byla znova jistá stabilita od roku 1988, kdy ve skupine byli Tony Martin, Geoff Nicholls a přidal se místní bubeník Cozy Powell, který nahradil Terryho Chimesa. Powell, legendární bubeník, měl předtím úspěch se svou původní skupinou stejný jako s kapelami Rainbow, Whitesnake, ELP a mnohými dalšími. S baskytaristou Laurencom Cottlem, který nahradil Joa Burta, Sabbath vydal roku 1989 kritikou velebené album Headless Cross. MTV video pro titulní singl se stalo velmi hraným a těšilo se většinou pozitívním kritikám. Baskytaristu Laurenca Cottleho nahradil veterán Neil Murray (bývalý spoluhráč Cozyho Powella ve skupině Whitesnake). Roku 1990 Sabbath vydali album Tyr. Skupina se vydala na turné během let 1990 až 1991 na podporu alba.

V roce 1992 se znova sešla klasická sestava Black Sabbathu z 80. let. Zakládající člen Geezer Butler spolu s Diem a Appicem se připojili k Iommimu ještě jednou (byla to stajná sestava jako v roce 1981, album Mob Rules a roku 1982, album Live Evil) a spolu nahrali album Dehumanizer (1992). Sabbath si znova užíval úspěch s albem a turné Dehumanizer. Bylo to v době, kdy se Ozzy chtěl stáhnou do ústaní a navrhl Sabbathu, aby otevřel jeho poslední dvě vystoupení v Costa Mesa. Když se Dio odmítl zúčastnit, tak Iommi, Butler a Appice vystoupili bez něho.

Dio opustil skupinu, aby se vrátil do dvé úspěšné sólové skupiny a Rob Halford, zpěvák skupiny Judas Priest, ho v poslední chvíli nahradil (speciálně pro toto vystoupení). Původní sestava Black Sabbathu s Billem Wardem se spojila, aby 15. listopadu 1992 zakončila druhou noc vystoupení. Na konci se Ozzy rozhodl, že bude dál pokračovat (následovalo turné „No More Tours" s výstižným názvem „Retirement Sucks") a byly připraveny smlouvy na nové album a turné původního Sabbathu, ale potom na poslední chvíli Ozzy odstoupil.

Po Dio/Halfordovém výstupu byl Vinny Appice nahrazen bývalým bubeníkem skupiny Rainbow Bobbym Rondinellim. Zpěvák Tony Martin a klávesista Geoff Nicholls se vrátili do skupiny a Sabbath nahrál Cross Purposes a Cross Purposes Live, byla to kombinace CD a videa, která vyšla koncem roku 1994, když Bobby Rondinelli opustil skupinu v půlce turné. Překvpivě ho nahradil původní bubeník Sabbathu Bill Ward. Po turné se Ward a Butler rozešli s Iommim, Martinem a Nichollsem.

Další střetnutí se uskutečnilo v roce 1995. Tentokrát síly spojila formace alba Tyr, kdy se bubeník Cozy Powell a baskytarista Neil Murray připojili k Iommimu, Martinovi, Nichollsovi a nahráli album Forbidden. Album produkoval Ernie C z průkopnické rap metalové skupiny Body Count. Po nahrání alba Cozy Powell znova opustil kapelu a nahradil ho vracející se Bobby Rondinelli.

V roce 1996 Castle Records znova nahráli a vydali kompilaci skladeb od roku 1983, od alba Born Again po rok 1995 a album Forbidden s názvem The Sabbath Stones. Vyšel, aby ukončil smlouvu Tonyho Iommiho s vydavatelstvím.

Roku 1996 Ozzy Osbourne zorganizoval první ročník velmi úspěšného metalového festivalu Ozzfest. V roce 1997, před posledním vystoupením na festivalu, se připojil k Butlerovi a Iommimu, aby zahráli několik skladeb (na bicí hrál Mike Bordin, bubeník skupiny Faith No More). V prosinci 1997 spojil síly Bill Ward s Ozzym, Tonym, Geezerem a znova vytvořili původní sestavu Black Sabbathu poprvé od jejich náhlého střetnutí na Live-Aid v letech 1985 a 1992.

Black Sabbath od té doby vydali minimálně jednu autorizovanou 2-CD kompilaci, jednu 2-CD Live kompilaci a 8-CD boxset. V roce 2001 napsali nové texty a odehráli novou skladbu Scary Dreams na následujícím turné. Skupina roku 2001 začala okamžite pracovat na novém albu s legendárním producentem Rickom Rubinem, ale Ozzyho samostatný kontrakt se zdržel a možná překazil další vývoj alba. Po třech letech, v roce 2004, skupina znova vystoupila na Ozzfestě na počest jejich 35. výročí. V roce 2005 Ozzy znova vystoupil s Black Sabbath na Ozzfestě, na kterém se objevila také legenda Iron Maiden. Na klávesy teď hrál syn Ricka Wakemana Adam.

V listopadu 2005 byl Black Sabbath slavnostně uveden do UK Music Hall of Fame (Britská hudební síň slávy) a původní sestava zahrála na slavnosti. 13. března 2006 byla skupina také uvedena do Rock and Roll Hall of Fame.

ČLENOVÉ:

Během existence kapely se tu vystřídalo spoustu muzikantů, tady je dnešní sestava.

Ozzy Osbourne - zpěv

Tony Iommi - kytara

Geezer Butler - basa

Bill Ward - bicí

Adam Wakeman - klávesy

DISKOGRAFIE:

Black Sabbath

Paranoid

Master Of Reality

Volume 4

Sabbath Bloody Sabbath

Sabotage

We Sold Our Soul For Rock N Roll

Technical Ecstasy

Never Say Die!

Heaven and Hell

Mob Rules

Live Evil

Born Again

Seventh Star

The Eternal Idol

Headless Cross

Tyr

Dehumanizer

Cross Purposes

Cross Purposes Live

Forbidden

The Sabbath Stones

Reunion

Past Lives

Symptom Of The Universe: The Original Black Sabbath

Black Box: The Complete Original Black Sabbath

Greatest Hits (1970 - 1978)

Black Sabbath: The Dio Years 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

startování aut

(Honza Mikulov, 15. 9. 2011 17:44)

Ahoj je mi 44 let a před 22lety jsem z rádia nahrál metalovou skladbu,která začíná startováním postupně několik aut ,pak se rozjíždějí a kvílí pneumatiky,a pak začne nářez metalu,končí opět kvílením pneumatik,jestli prosím někdo zná název skladby a kapely pošlete prosím na zanfa@post.cz.díky